The present is all you have, and what you don´t have, you cannot lose.“

Marcus Aurelius

  • Café Society
    Ok. Tak to bychom neměli. Haló, prosím, stojím ve dveřích a pátrám po obsluze schované kdesi v přítmí baru. Prosím, mohla bych poprosit vodu a ehm…ještě jedno cappuccino? Jaksi se mi to první vylilo. Žádné jaksi. Tohle je důsledek nestabilních stolků umístěných na nízkých schodech, po kterých svého času cválali koně s maltskými rytíři v plné zbroji na hřbetu. Zatímco jim uzpůsobený terén ulic mé drahé Valletty posloužil výborně, restaurace a kavárny o pár století později úpí a cappuccino navíc si nedovolí účtovat. Na účet rytířů, nikoli nešikovných zákazníků. Zavřít oči a vrátit se v čase do období, kdy zContinue reading „Café Society“
  • V zahraničí levně aneb něco málo o woofingu
    Cestování doprovází nekalý mýtus, a sice že je poměrně nákladné. Může tomu tak být, pokud má člověk málo času a chce vidět co nejvíc. Pokud však disponuje větší flexibilitou, paradoxně může ušetřit. Pro ty, kteří necestují tzv. na turistu, ale rádi objevují místa bez kapesních průvodců, užívají si setkávání s místními obyvateli, ochutnávají gastronomické poklady a nebojí se nových výzev je ideálním řešením dobrovolničení (či chcete-li dobrovolnictví). Nemusíte jezdit hned do Asie, Afriky nebo opečovávat koaly do Austrálie. I v Evropě, za humny, se nabízí řada příležitostí. Stačí zabrousit na stránky HelpX nebo WorkAway a vybrat si. Standardně se zůstáváContinue reading „V zahraničí levně aneb něco málo o woofingu“
  • Vzpomínka tam, vzpomínka sem
    “Zapomněla jsem svůj diář!” Křiknu, a Jesse za volantem se zasměje. Coral sedí na místě spolujezdce a já mám vzadu celý prostor pro sebe. “To se rozhodně musíme vrátit,” poznamenám důležitě na Jesseho bláhový komentář, že zpátky do Nelsonu se už vracet nemusíme.  Krátká sekunda, řidič se na mě ve zpětném zrcátku podívá se zvednutým obočím. Naštěstí hned obrátí zrak zpátky k silnici před sebou.  “Co nezůstane v hlavě, tak není natolik důležité, aby sis to pamatovala,” podotkne. “Pro žádný diář se nevracíme.”  Tečka. Dál koukám z okna na ubíhající malebnou krajinu regionu Marlborough. Jenže… Jenže teď přijde ta zásadní otázka:Continue reading „Vzpomínka tam, vzpomínka sem“
  • Nicolas Bouvier: Návod k použití světa
    „Pro dlouhé cesty je charakteristické, že si člověk přiveze vždycky něco jiného, než co hledal. Zpočátku hledá rozdíly, specifika různých světů. Pak se soustředí na sebe a hledá vnitřní svobodu. Odjíždí s celou řadou nepotřebných a falešných představ, a ty ho postupně opouštějí. Je to jako se zavazadly. Spoustu věcí po cestě ztratíte nebo vám je ukradnou, a vy zjistíte, že vám stejně byly na nic. To však nikterak nebrání tomu, aby se to příště nezopakovalo. Koloběh cesty je neúprosný: nejprve „číst“, nasbírat hory nepotřebných informací, iluzí a postupně o ně přicházet.“ Nicolas Bouvier z rozhovoru s H. Zahradníčkovou proContinue reading „Nicolas Bouvier: Návod k použití světa“
  • Z Bretaně…
    „Podle bretaňské pověsti nás po smrti čeká od země k nebi cesta, na níž je devadesát devět hospod. V každé se musíme zastavit. Platí se dobrými skutky. Kdo nemá čím zaplatit, musí do pekla. Ale v půli cesty je zvlášť útulná hospůdka a tam se každou sobotu večer zastaví sám Pán Bůh. A ten se rozhlédne, a ty, kdo nejsou příliš opilí, vezme s sebou do ráje.“ František Kožík, Bretaň – dcera oceánu