Četba v době krizové

Pravda, lákat hned v úvodu mého brand nového blogu k jiné literatuře se možná neřadí k nejlepším nápadům. Avšak knihovny jsou zavřené, knihy od rodiny a známých již vypůjčené a přečtené, co dál? Zde je pár tipů na knihy, které mi zpříjemnily časy koronavirové. Do čeho jste se v posledních týdnech začetli vy?

1. 40 dní pěšky do Jeruzaléma, Ladislav Zibura

Nedávno jsem v jednom Ladislavově příspěvku četla, že jeho první kniha o cestě přes Turecko do země Svaté nepatří k jeho nejoblíbenějším. Dnes by v ní prý řadu věcí napsal jinak. Což by ostatně bezpochyby učinil i Charles Dickens nebo Rowlingová.

Mě se první kniha četla tuze dobře. Krátké kapitoly s rychlým spádem, zajímavé informace, krásné doprovodné malby od studia Tomski&Polanski. Mám vždy radost, když mě čas strávený nad písmenky podnítí k novým zážitkům. Výlet do Jeruzaléma je rozhodně jedním z nich.

2. Labyrint pohybu, Pavel Kolář

Abych pravdu řekla, na tuhle knihu se už prášilo v knihovničce několik týdnů a já ji stále ne a ne otevřít. Až zavřené knihovny a stav nouze vedly k tomu, že jsem se čtení pustila. Kniha je napsána formou rozhovoru a tak se velmi dobře čte. Vede k zamyšlení, vzdělá, doplní mezery a snad i trochu uklidní. Mantra pro všechny profesionální i amatérské sportovce, avšak pozor, nejen pro ně.

3. Hovory k sobě, Marcus Aurelius

Tohle je pro mě jedna z klíčových životních knih. Do ruky se mi dostala v anglické verzi na Novém Zélandu. Tak se mi líbila, že jsem si jí nechala a v Praze později zakoupila i českou verzi, abych pochopila úplně všechno. Fascinují mě myšlenky a slova, které se zrodily v hlavě Marcuse Aurelia o takovou dobu dříve, a přesto jsou aktuální i nyní.

4. Putování jednoho slona

Poetická beletrie je z pera portugalského spisovatele José Samarego. Příběh je motivován skutečnými událostmi. V 16. století se královská družina odebrala z Lisabonu do Vídně s nezvyklým darem pro místního vládce. Slonem. Zvíře spolu se svým indickým druhem jsou ústředními postavami díla, které poukazuje na rozmary a stav tehdejší a paralelně i dnešní společnosti. Velmi oddechová literatura.

5. Největší z Pierotů

Že vám neříká nic jméno Kašpar Deburau? Rodák z Kolína, otloukánek jež se jako motýl proměnil do neuvěřitelného umělce, jakého Paříž do té doby nezažila. Diváci ho milovali, on miloval je. Autor František Kožík se několikrát vydal před začátkem druhé světové války do Paříže, aby dopodrobna nastudoval co nejvíce ze života francouzsko-českého mima. Kniha vyšla v roce 1938 a zaznamenala velký ohlas. Já se ke knize dostala kdysi dávno díky stejnojmennému seriálu s mým oblíbeným Vladimírem Javorským v hlavní roli. Nyní jsem si na knihu vzpomněla a za bezpečnostních koronavirových opatření si ji přinesla od rodičů. Kniha popisuje život Kašparův i města Paříže na začátku 19. století. I toto čtení ve mě vyvolala chuť se do města nad Seinou znovu podívat a zabrousit tentokrát na Boulevard de Temple, kde se nacházelo Kašparovo divadlo, či na Rue de Faouberg, kde několik let žil.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.