„Pro dlouhé cesty je charakteristické, že si člověk přiveze vždycky něco jiného, než co hledal. Zpočátku hledá rozdíly, specifika různých světů. Pak se soustředí na sebe a hledá vnitřní svobodu. Odjíždí s celou řadou nepotřebných a falešných představ, a ty ho postupně opouštějí. Je to jako se zavazadly. Spoustu věcí po cestě ztratíte nebo vám je ukradnou, a vy zjistíte, že vám stejně byly na nic. To však nikterak nebrání tomu, aby se to příště nezopakovalo. Koloběh cesty je neúprosný: nejprve „číst“, nasbírat hory nepotřebných informací, iluzí a postupně o ně přicházet.“
Nicolas Bouvier z rozhovoru s H. Zahradníčkovou pro LN, 4.7.1996