Ok. Tak to bychom neměli. Haló, prosím, stojím ve dveřích a pátrám po obsluze schované kdesi v přítmí baru. Prosím, mohla bych poprosit vodu a ehm…ještě jedno cappuccino? Jaksi se mi to první vylilo. Žádné jaksi. Tohle je důsledek nestabilních stolků umístěných na nízkých schodech, po kterých svého času cválali koně s maltskými rytíři vContinue reading „Café Society“
Author Archives: lucyjee
V zahraničí levně aneb něco málo o woofingu
Cestování doprovází nekalý mýtus, a sice že je poměrně nákladné. Může tomu tak být, pokud má člověk málo času a chce vidět co nejvíc. Pokud však disponuje větší flexibilitou, paradoxně může ušetřit. Pro ty, kteří necestují tzv. na turistu, ale rádi objevují místa bez kapesních průvodců, užívají si setkávání s místními obyvateli, ochutnávají gastronomické pokladyContinue reading „V zahraničí levně aneb něco málo o woofingu“
Vzpomínka tam, vzpomínka sem
“Zapomněla jsem svůj diář!” Křiknu, a Jesse za volantem se zasměje. Coral sedí na místě spolujezdce a já mám vzadu celý prostor pro sebe. “To se rozhodně musíme vrátit,” poznamenám důležitě na Jesseho bláhový komentář, že zpátky do Nelsonu se už vracet nemusíme. Krátká sekunda, řidič se na mě ve zpětném zrcátku podívá se zvednutýmContinue reading „Vzpomínka tam, vzpomínka sem“
Nicolas Bouvier: Návod k použití světa
„Pro dlouhé cesty je charakteristické, že si člověk přiveze vždycky něco jiného, než co hledal. Zpočátku hledá rozdíly, specifika různých světů. Pak se soustředí na sebe a hledá vnitřní svobodu. Odjíždí s celou řadou nepotřebných a falešných představ, a ty ho postupně opouštějí. Je to jako se zavazadly. Spoustu věcí po cestě ztratíte nebo vámContinue reading „Nicolas Bouvier: Návod k použití světa“
Z Bretaně…
„Podle bretaňské pověsti nás po smrti čeká od země k nebi cesta, na níž je devadesát devět hospod. V každé se musíme zastavit. Platí se dobrými skutky. Kdo nemá čím zaplatit, musí do pekla. Ale v půli cesty je zvlášť útulná hospůdka a tam se každou sobotu večer zastaví sám Pán Bůh. A ten seContinue reading „Z Bretaně…“
Bylo nebylo na Bali aneb mnoho povyku pro nic?
Rýžová pole a rýže stokrát jinak, opice, psi, komáři, Češi a jóga. Tak by se v kostce daly shrnout hlavní dojmy z mých tří týdnů na Bali. Těšila jsem se na kulturní šok. Moment, kdy vylezete ze sterilní budovy letištního terminálu a ocitnete se ve víru něčeho nového, dosud nepoznaného. Vůně, lidi, doprava, budovy, vzduch.Continue reading „Bylo nebylo na Bali aneb mnoho povyku pro nic?“
Jednoduchá lehkost bytí
„Život je vlastně hrozně jednoduchý, to jen my si ho zbytečně komplikujeme,“ pronesla se sklenkou bílého Chardonney v ruce kamarádka. „Stačí jen říct si, co od života vlastně chceme, zaměřit se na to, a vše ostatní už přijde samo.“ Ona je pro mě názornou ukázkou toho, že to opravdu mnohdy funguje. Přečkala nelehké životní obdobíContinue reading „Jednoduchá lehkost bytí“
Cape Town: Stručný průvodce po městě
Až do roku 1488 historické prameny o jižním cípu Afriky mnoho neví. První zmínku přináší až Bartolomeo Diaz, portugalský mořeplavec, kterého osud, resp. mořské proudy, závaly až do oblasti dnešního Cape Townu. A snad jako by historie chybějící zmínky za téměř pět set let chtěla dohnat, neboť v následujících staletích se tu rozhodně nespí naContinue reading „Cape Town: Stručný průvodce po městě“
První postřehy z Cape Town
Z Prahy je to přes Doha do Cape Townu rovných 11 864 km. Pro někoho, kdo nemá rád létání, a většinu letu úzkostlivě poslouchá chod motorů a z tváří letušek se snaží vyčíst nenadálý problém, je to poměrně dlouhá trasa. Avšak o to víc si pak užívám přistání a pevnou půdu pod nohama. Kdybychom snadContinue reading „První postřehy z Cape Town“
Jednou večer v londýnském pubu
Zvládla jsem let, plácala se s kufrem po rušných londýnských ulicích i klidných cestách parku Hamstead Heath a těšila se na večerní cider v typickém anglickém pubu. To jsem ještě netušila, že se večer změní v divadelní hru v hlavních rolích s řeckými dvojčaty. “Je tu volno?” zeptala se Klára osiřelého muže, který seděl uContinue reading „Jednou večer v londýnském pubu“